Já vlastně potřebuji jenom dvě věci

Štěstí je relativní pojem. Co to vlastně je? A co je to šťastný život? Jak ho vůbec žít? Jsou lidé, kteří ho žijí díky menším věcem a udělá je šťastnými třeba i dobrá snídaně, nebo jen ranní cigareta u šálku dobré kávy. Jsou lidé, kteří ho žijí díky věcem větším, a udělá je šťastnými třeba výlet do zahraničí. Připadá mi, že mé štěstí sestává z jakési kombinace malých i velkých zážitků, pocitů a předmětů.

Nedovedu si ani představit, že bych měl být ve světě sám. Je mi jedno, jestli jde o lásku, kterou mi projeví přítelkyně, nebo přátelé či rodina. Chci prostě nějakou cítit. Chci vědět, že existuje někdo, kdo mě má rád. Možná mohu říci, že ke štěstí potřebuji lidi, pro které bych žil. Není nad to, strávit příjemný víkend s přítelkyní, stejně jako není nad to, posedět s přáteli, nebo s rodinou a jenom tak si povídat, klidně i, jak se říká, o nesmrtelnosti chrousta.

Dalším významným strůjcem štěstí jsou pro mě, jak již je psáno výše, peníze. Ty mi otevírají cestu k dalším radostem každodenního života. Kdybych neměl vůbec žádné, asi těžko bych si dopřával drobných požitků, které utváří další část mého štěstí. Nedal bych si kávu, nemohl bych navštěvovat divadlo, kino, nechodil bych na koncerty. V dnešní společnosti bych vlastně neměl přístup téměř k ničemu. Jistě, můžete mi říct, že šťastný život můžeme žít i zadarmo, ale to asi není cesta pro mě.

Můj názor je, že předpoklady šťastného života nejsou něčím, co můžeme sepsat na papír a předložit celému světu se slovy „Takto žijte, a bude to super!“. Jak se říká, každý je svého štěstí strůjcem a budeme-li se tímto řídit, každý si zažijeme svůj šťastný život.

Jsem stále stejný!

To se chce člověk stěhovat do nového pokoje, takže sbalí šuplíky se spodním prádlem a přenese si je, aby obsah nacpal do šuplíků jiných. Samozřejmě se tady vyskytne možnost přetřídit všechny ty věci, které jste neviděli už pár let.

Tak jsem začal třídit. Ponožky jsem přetřídil jenom tak baj voko, ty moc děravé, moc malé a moc dětské jsem nemilosrdně poslal do kýblu na hadry. A slipy! Co jich tady bylo. Tak, ty jsem už třídil na těle. A že mi byly všechny. Slipy z páté třídy. Všechny... Úplně všechny! Všecičky mi jsou! Já prostě nepřibírám! Od páté třídy! To mi bylo... 10? Nebo tak? Mám stejně krásně štíhlý pas od desíti let?

Ano, ano. Je tomu tak. Neměním se. Aspoň co se mé postavičky týče. Mé ladné křivky by mi mohly modelky závidět. Jsem... jsem krásný. Napořád. Jachachachachaaa!

1500 PÍČO!!

Dělejte chlebíčky! Jednohubky! Kupujte šampaňské! Noste na stůl! 1500 views! Huhaha! Na to co sem tak běžně píšu je to celkem hezké číslo. A když budem poctiví, odečteme si cirka 300 vstupů, ať máme reálnou návštěvnost. K dnešku 1224. Jsem boží. Strašně moc. Jdu o sobě složit epickou baladu. Začne mým... početím, nebo narozením? Nejsem si jistý, jestli jsem byl u toho prvního a to druhé mám takové rozmazané. Asi začnu někde kolem šestnáctého roku života. Tehdy jsem si nějak uvědomil, jak strašně jsem supr.

Rozumím všemu (skoro)

Rozumím, proč vychází měsíc a začíná noc
Všem vůle odešla, chlastá se moc

Nerozumím, proč by měl diamant něco mrazit
Rozumím ale, proč mám stále chuť někomu vrazit

Rozumím křivým očím v davu, však jeden šilhá, druhý je Asiat
a hle, támhle na chodníku uzřím karafiát

Rozumím křivdě, to se prostě dneska dělá
Pravda hroty nenosí a pokora se nekrčí, páč nohy nemá

Tímto končím a nehodlám se k tomu dále vracet
Neb báseň mne často nutí zvracet

(Na závěr dovolím si říct ještě rým jasný
...jsem úžasný)

ta-dah.

Zlatý Ámos 2012 - autentický deníček minutu od minuty

Dávno potvrzený fakt byl znovu potvrzen: inženýr Světlík je opravdu nepřehlédnutelný. Dávno potvrzený fakt byl jednou vyvrácen: ČD občas jezdí na čas, a dokonce zapojují i ucházející vagóny. V kupé, představte si, jela polovina zásuvek - tj. jedna. (A strašně pomalu se mi vybíjel telefon, tímto mu chci poděkovat za pevné obvody...)

I přes pohledy vlevo, MM na střeše nebyl

Zezačátku není velice o čem mluvit, sraz v 5:00, odjezd 5:15, strach na Otrokovickém nádraží zhruba v 5:30 a všude mlha... Do Prahy příjezd na čas a směr Olšanka (pěšky, někteří vysoko položení/vysoce postavení výletníci se báli jet metrem), kde jsme se rozešli asi na půl hodiny (pan Světlík se odebral vyjíst blízké řeznictví a strávil tam celý rozchod, zbytek se spokojil se svačinou) a potom nám nezbývalo než čekat na mistra... totiž Mistra.


Po jeho příchodu proběhlo společné fotografování, společně s ním nás opustili 3 kolegové (z nichž jeden kolega byla vlastně kolegyně) a my jsme, teď už metrem, směřovali na Václavák. Tady jsme si i přes prosebné pohledy pana Světlíka a slzy v jeho očích vyprosili rozchod, kdy jsem se ve třech hračkárnách snažil sehnat vuvuzelu, trubku, hrkačku nebo cokoliv podobného zaměření, bohužel jedinou řehtačku za 69,- jsem musel odmítnout, páč neměla ty správné decibely. Subway, iWorld, a sraz u koně ("pod vocasem" - Richie) a opět metro zpátky směr Olšanské náměstí, kde jsme v kongresovém sále zabrali zadní a nejvýše položené řady, aby bylo vidět na transparenty a taky přes několik vysokých fanoušků MM. Ještě před začátkem jsme byli nějak lehce nařknuti z toho že jsme "jak malí" (nebo něco na ten způsob) jistou novinářskou čarodějnicí, se kterou nikdo nechtěl dělat rozhovor.

Na pódiu pobíhající tlustý chlapík se sluchátkem byl fakt moderátor, a ve 14:00 konečně zahájil finálové klání o nejoblíbenější učitele. Proběhlo představení... ehm, spousty důležitých lidí, poroty, a pak samotných soutěžících. Po nástupu na jeviště bylo zjištěno, že MM byl v tu dobu na place nejvyšší. Doufám, že si to do pondělka pořádně užil :) .

1. kolo

Minutové představení soutěžících jimi samotnými. Každý to vzal trochu jinak, většinou podle svého zaměření.

MM coby robot s webkou v oku

2. kolo

Hlášení o inspekci, kterou má provést sám Komenský, opět na minutu, opět různorodé, u MM opět směřováno k IT.

Hlášení

3. kolo

Sami soutěžící prý netušili o co půjde. Jakožto nový šestihlavý ministr školství si stoupli vedle sebe a slovo od slova skládali svůj první projev - mohli jste vidět v Partičce a určitě i jinde. Měli zvládnout minimálně 6 kol, což se povedlo.

Slovy Mistra: "Třetí disciplína a zoufalství na pochodu..."

4. kolo

Rozhodující. Pětiminutová scéna sehraná společně se studenty. MM definitivně porazil Chucka přímo v ringu. Škoda jen, že ten musel spěchat zavřít nonstop naproti přes ulici a neviděl vyhlášení vítěze :) 

Konec scénky a obnažený Chuck Nosek

Vyhlášení

Ámos Sympaťák: pan Michal Pavelka

Dětský Ámos a Zlatý Ámos pro rok 2012: jak jinak, Michal Mikláš. Bylo krásné sledovat jak Mistr propukl v jásot až pár vteřin po vyřknutí jeho jména :) 

Je to tam!!

Potom následovalo dlouhé stání na pódiu, rozhovory... peklo :). Utrpení vynahradil obří dort, který se stejně nepovedlo sníst ani za vydatné pomoci velkého pana moderátora (fakt... fakt moc velkého - to, jak doslova vcucl marcipánové žezlo mě ve snech straší doteď) a všech okolostojících lidí. Potom jsme se - zase pěšky - vydali na Hlavák, opět jsme si vybrečeli rozchod a pak strávili tři a půl hodiny ve vlaku, kde rozhodně nevládla tak ospalá nuda jak ráno... Jenom pan Světlík byl trochu špatný z toho, že ztratil transparent. Aspoň si to myslel... (a pak se snažil donutit nás myslet si, že si to myslel, protože jsme ho obvinili my, což nebyla pravda). Každopádně transparent se našel u kolegy Noska, takže i Světlík mohl zbytek cesty svítit radostí... (mimochodem, nádraží v Otrokovicích bylo večer stejně strašidelné jako ráno) Ve Zlíně prý "padl návrh zajít si na gyros", ke kterému se dostal jen 1 ze 14 (...až je mi blbé, kolikrát tady zmiňuju pana Světlíka :D)... a konec. Konec pekla, kterým si prošel pan Mikláš a asi i my všichni... Děkuju za možnost ztratit hlas a nervy.

Použité fotky patří MM a Richiemu.

Mentální dávidlo

Hvězda Orion láká na pistáciové překvapení a karamel s oříškama. Prokop Diviš zlepšoval lidem život, a Reiffeisen je taky o krok napřed. Maggi nápady jsou překvápko pro mušketýry... Vždy spolu a chutně. Adidas ekšn tři - nejlepší antiperspirant pro ženy - nepotíš se, cítíš se fajn, jsi sexy. Peugeot 508 - každý okamžik patří vám, se smlouvou i prodloužená záruka a pětiletý servis. Come on and get it baby, cocoa and vanilla. Chcete mít čístou toaletu? - používejte Bref duo activ, čistící blok do WC.

FML. Jsem u televize 3 minuty a čumím na reklamy.. To jsem měl prosím v plánu hrát tak do jedenácti KoA: Reckoning. Pak po dobu neomezenou LoLko... Nebo třeba jen sedět u vodárky se psem chrápajícím pod stolem a čumět na jakoukoliv píčovinu která by se nabídla...

Počkat co? Vážně ... vážně jsem teď pět minut jen hleděl na zeď? ... Aha, jo, hleděl... Takže. Klidně bych čuměl na jakoukoliv píčovinu, která by se nabídla... Což se mi vlastně splnilo! Právě po sobě dva nagelovaní týpci hážou vidlema pomocí telekineze. A zrovna jeden nagelovaný týpek po druhém nagelovaném týpkovi hodil nahromaděnou "energií" (?) ... Nah, taky nevím o co tam jde. (Teď jeden nagelovaný týpek chraptí na zemi a má "něco říct".) No, takže, chtěl jsem prostě strávit večer jako vždycky, takovým typickým nicneděláním. Teď je to nicnedělání těžce netypické - není to u mě v pokoji... a to mě strašně vykolejilo, takže teď brečím nad klávesnicí a jím zmrzlinu z toho obrovského kýble, jak to ve filmech dělají holky, co dostaly kopačky... Vlastně si tak i připadám, odkopnutej. Jeden soused na plese, druhý pracuje, brácha se vypravil ke třetímu, vycházky za slečnou mám zakázané, vycházky za jinýma slečnama mi připadají nevhodné... a tak teď sedím v obyváku a poslouchám chrápání psa, proložené občasným zavrtěním... A vlastně tohle už píšu třičtvrtě hodiny... a stojí to za hovno. A vycházky za slečnou už mám povolené ♥ ... takže můžu končit s tímto vylíváním srdíčka a v klidu se oddávat netypickému nicnedělání v obyváku u televize... s frankovkou, které expiračka končila přesně před třemi lety. Krásná náhoda, na zdraví :)