Závěrečná. Po 11 týdnech snahy do nás vštípit něco z tanečků se to tanečním mistrům Felcmanovým trochu povedlo a byli jsme předvedeni v KC ve Zlíně... Pár mínusů - největší asi velký počet lidí a nácvik polonézy hodinu před závěrečnou - dokonale smazalo obrovské plus v podobě mojí tanečnice ♥.
 |
| Něco jako divá zvěř: jsme nebezpeční a slyšíme na odměnu. |
Táákže, sobota, 10.12., 16:58, típnout marlborku, dojít do kongresáku plný očekávání a... a... a nic. Stát před šatnou a... a... a stát. A stát dlouho. Když nás konečně Ráďa dovedl do sálu, mohli jsme začít cvičit polonézu, kterou nám slíbil, ale... ale... ale ne. Ještě ne. Ještě jsme měli kopu času navíc, samozřejmě. Tak jsme kecali. Rušili kroky. A tak, znáte to. Na poslední chvíli. Vodka s tátou. Uklidnit se. Karol zdrhne deset vteřin před začátkem... A tak, znáte to. Ale samozřejmě bysme nejdřív nesměli být hustý dencři, abysme všechno nezvládli a nezatančili to uplně jakože to... uplně "omajgoš". Valčík s maminkou. A nějaké další tance s maminkou. Spousta fotek předtím i potom. A během... - chvilkama jsem měl pocit, že se Richie zbláznil. Další vodka. Další tance. Samba na kterou přijdem pozdě a vmáčknem se do promenády. Soutěž? Soutěž! Č. 20 jasně vládlo parketu. Až na můj valčík... A tak, znáte to. Očekávaný postup z 37 mezi 16 semifinálových párů byl tak trochu samozřejmost. Postup do finále potěšující. Páté místo uspokojující. Nejvíc si pamatuju pozvbuzující úsměv a něco jako "Dobré, pokračujem" při každé chybě. A tímto způsobem jsme se protančili do toho finále, no. A další čtyři páry ze třídy s náma... Tak sorry, že jsme nejlepší :)
Žádné komentáře:
Okomentovat